Dobro vs Zlo

11. června 2009 v 20:44 | Dendy-vendy |  *Žít životem démona*
Napsala jsem pro vás už první díl příběhu Žít životem démona.Doufám,že si ho přečtete a zanecháte tu plnó komentíčků:-)

Probudila jsem se v noci a už nemohla usnout.Převalila jsem se v posteli přikrytá až po uši v peřinách a potichu jsem vzdychla.Poslední dobou jsem neměla moc dobré spaní.Otočila jsem se na digitální hodiny,které ukazovaly 4:00."Ach..",vzdychla jsem si pro sebe.Znovu jsem se převalila a natáhla ruku a rozsvítila jsem lampičku.Pak jsem šáhla do police pro knížku a začetla jsem se.Najednou něco zavrzalo,dole v kuchyni.Já od knihy vzhlédla, a zaposlouchala se.Ticho.Pak se ty zvuky ozvali zas.Teta to bejt nemůže,ta je už aspoň hodinu v práci.Žila jsem totiž jenom s tetou,moji rodiče umřeli,když jsem byla malá.Nic o nich nevim.
Měla jsem pro strach uděláno,tak jsem ospale vstala a potichu otevřela dveře svého pokoje.Žila jsem s tetou Amandou v Athénách ve velkém starém domě na okraji pobřeží.Ten dům je dvoupatrový,můj pokoj je nahoře.
Vešla jsem do staré a studené chodby.Potichu jsem jí prošla až na konec a pak sestoupila ze schodů a přišla ke kuchyni.
I když jsem se bála fakticky málokdy,teď ve mně malý plamínek strachu zažehl.Nakoukla sem dovnitř.Uvnitř byla postava s dlouhým černým koženým pláštěm ve vysokých černých kozačkách.Na první pohled byla zřejmé,že jde o ženu.Co teď?Nemůžu si jen tak stoupnout do dveří a čelit někomu, o kom nevim,jestli je ozbrojená.Ale co můžu ztratit,řekla jsem si pro sebe a nechala rozžehnout mé dlaně tmavě-modrým světlem s černým středem.Nitro černé a hluboké jako sama temnota.Na svůj věk jsem uměla svou moc ovládat přímo dokonale.Pak jsem si stoupla do dveří.V tu chvíli to nebyla odvaha,ale blbost.Ale už jsem nemohla nic dělat.Ta postava mě už zahlédla a otočila se na mě.
"Co tady chceš?!"zeptala jsem se a hrdinně zvedla hlavu.Ta postava se jenom usmála.Sice nikdo nerozsvítil a ani světlo vycházející nyní již jen z jedné mé dlaně,ale šlo to jasně vidět.Pod kápí,kterou měla postava naraženou hluboko do čela se zableskly její oči.Znovu jsem zopakovala otázku,na kterou se mi zatím nedostalo odpovědi:
"Co tady chceš?"zeptala jsem se.Tentokrát jsem mezi jednotlivými slovy dělala značné mezery.Ta žena mi zase neodpověděla a kupodivu se ani nezalekla,když jsem proti ní namířila svou pravou dlaň,která stále jasně svítila.Ale teď už mi fakt došla trpělivost a rozsvítila jsem.Přede mnou stála velmi vysoká žena-maximálně 25let.Měla dlouhé blond vlasy a modré oči.Měla poměrně hrubé rysy obličeje,ale jinak vypadala moc pěkně.
"Vím,kdo jsi",řekla v klidu a odsunula židli a posadila se ke stolu.
"A kdo jsi ty?"zeptala jsem se a sklonila dlaň,která zhasla.
"Jsem tvá sestra",řekla naprosto v klidu,ale já už tak v klidu nebyla.Co když je to doopravdy ona?Ta,na kterou jsem 15 let čekala?Ale proč se zjevila až teď?
"Nejspíš mi nevěříš,ale mám pro tebe důkaz",řekla zase.
"Jo,jaký?"
"Jsem taky démon"
"To není důkaz o tom,že jsi má sestra,víš kolik je démonů?"
"Hodně,taky znám celej tvůj život",řekla a pak začala vykládat mou minulost.Nevěřila jsem,že je to má sestra,ale srdce mi šeptalo,ať uvěřím.A já se jeho hlasu poddala.Rozběhla jsem se ke své sestře a objala ji.Rozbrečela jsem se jako malá holka.A má sestra taky.Má sestra-to zní ták krásné,když můžu po 15ti letech samoty říct:MÁ SESTRA.
"Jak se vlastně jmenuješ?",zeptala jsem se jí,když jsem ji pustila a utřela si slzy.
"Jsem Taria"
"Já Roxy",řekla jsem a zasmála se.
Taria mi začala vysvětlovat,proč se vrátila.
"Jsem tu pro to,že síly Zla začaly zase usiloval o moc nad světem.Mezi nimi je i démon,mocný démon,kterého může zastavit zase jenom démon.Démon s čistým srdce,démon plně oddán dobru,démon,který nikdy nikomu neublížil."
"No,tak to tě čeká nelehký úkol",odpověděla jsem jí.
"Ale Roxy",začala, "tenhle úkol nečeká mě,ale tebe"
"Co?!,mě proč mě?",vyštěkla jsem.Představa,že budu bojovat s démonem,opravdovým démonem,mě nemálo vyděsila.
"Ale vždyť ty splňuješ taky všechno,co je k boji potřeba!Nebo snad ne?",řekla jsem a prosebně jsem se na ni podívala.
"No,ne..",začala pomalu, "já…čisté srdce,to jo,oddanost dobru taky,ale…."
"Panebože",vydechla jsem.., "to se mi snažíš namluvit,žes někoho.."Nechtělo se mi to ani vyslovit…
Taria jen smutně svěsila hlavu,ale poté ji zase hrdě zvedla a pokračovala:
"To je jedno,teď jsi tu ty.Ty musíš zachránit náš svět..A já jsem tu,abych ti pomohla ovládat plně tvou moc"
Nevěřila jsem svým uším,třeba je to jenom sen.
"Ale už dost žvástů,je noc,musím,zítra přijdu",řekla mi Taria a zvedla se od stolu.Chtěla jsem ji jít vyprovodit ke dveřím,ale ona se vypařila jako pára.Todle se taky musim naučit,pomyslela jsem si a odebrala se do svého pokoje,kde jsem se zavrtala do peřin a spadla až do rána.
Asi v 7 mi zazvonil budík a já chtěla vstát.Udělala jsem ovšem pohyb hlavou a hned mě v ní prudce píchlo.Nemohla jsem se pohnout.Dnes do školy nepudu.Sešla jsem opatrně dolů a zvedla telefon.Vytočila jsem Amandino číslo a za chvíli se ve sluchátku ozval veselý ženský vysoký hlásek:
"Roxanko?",ozvalo se.
"Ahoj teti,dnes mě příííšerně moc bolí hlava."
"A jakou máš teplotu?"
"Neměřila sem se."
"Tak se změř a pak mi znova zavolej a uvidíme.Pá"
Zašla jsem do koupelny a z košíčku vytáhla teploměr.Strčila jsem si ho pod paži a nechala ho tam asi 5minut.Pak jsem ho vytáhla:39
No,nic moc…Díky tomu,že jsem démon,je moje průměrná teplota 38°C.
Zase jsem zvedla sluchátko od telefonu a vytočila Amandino číslo.
"Tak?"
"38"
"Zůstaň doma"
"Ahoj"
Musela jsem Amandě říct,že mám 38,protože to tak jakoby vlastně bylo.Pak jsem si zalezla do postele a na dlouhou dobu usnula.
Vzbudila jsem se asi ve 12.Vstala jsem a ejhle:hlava mě už nebolela ani za mák.Čiperně jsem vstala a šla si dolů do kuchyně namazat chleba.
Sedla jsem si ke stolu a zakousla se do krajíce namazaného sýrem.Pak jsem se rozvalila do křesla a pustila si televizi.
Seděla jsem tak dlouho a sledovala nějakej stupidní pořad,ale myšlenkama jsem byla jinde.Pořád jsem myslela na Tariu a svůj osud.Pak jsem se rozhodla cvičit se,abych mohla sestře předvést to nejlepší co umím.
Zašla jsem do pokoje,kde měl pracovnu Amandinim bývalý manžel.
Na skříň jsem ti poskládala nějaké plechovky,taky láhve a různé stojany.Pak jsem si stoupla na opačnou stranu pokoje a namířila ruku na 1.plechovku.Z dlaně mi "vyšlehlo"tmavo-modré světlo s černým jádrem.Plechovku to zasáhlo přesně a neomylně.Ale to zase začal můj boj.Boj,mezi mými dvěma já-dobrým a zlým.Dobro převládalo,ale se sebemenším použitím moci se mě snažila temnota zmocnit a nabádala mě ke moc ošklivým věcem.Párkrát už mě to přemohlo a rozbila jsem pár věcí v pokoji a párkrát jsem i rozbila displej mobilu nebo žárovku.Teď jsem se snažila na to nemyslet a soustředila jsem se pouho pouze na tu láhev.Pak jsem strefila i ostatní láhve a nakonec jsem(jako třešínku na dortu)dokázala rozpohybovat vzduch a rozhoupat lustr.
"Působivé",ozvalo se za mnou a já sebou škubla.
Uvnitř stála moje nejlepší kamoška Amy.Jenom ona věděla kdo jsem,ale nikdy mě neviděla používat mou moc.Ovšem myslím,že párkrát z okna už něco málo viděla.
"Já se lekla!Jak ses sem dostala?"zeptala jsem se jí.
"Bylo otevříno",odpověděla mi prostě.¨
"Ale ne!",zaúpěla jsem a seběhla po schodech.
"Dostanu z tebe infarkt!",vykřikla jsem a začala se smát.V kuchyni totiž seděla moje ségra a četla noviny.
"Co je?Bylo to zajímavý,tak…",odpověděla mi ze smíchem Taria.
"Jé,promiň,tohle je Amy,Amy,tohle je moje sestra Taria",představila jsem dívky.
"Ty máš ségru?"zeptala se udiveně Amy.
"Jo",odpověděla za mě Taria.
Náhle do dveří vrazil muž v černém oblečení a natáhl proti mně a Tarii ruku,ze které mu vyšlehl rudý plamen.Zasáhl Tariu,která se sesypala k zemi.
Amy se instinktivně skrčila pod pohovku.
"Roxy",zasýpala Taria, "zastav ho…"
Já?!Já mám zastavit démona??!!Opravdového démona??!!!To nemůžu!Nedokážu to…
"Prosím",zaúpěla Taria a pak zavřela oči.
"Nesmíš umřít!!!"vykřikla jsem.
Teď jsem stála sama uprostřed kuchyně proti obrovskému vytrénovanému démonu a mám s ním změřit síly…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaka98 Kaka98 | E-mail | 17. června 2009 v 20:12 | Reagovat

ahoj!!!!!deni mas to moc hezky :-)  ;-)

2 Kaka98 Kaka98 | E-mail | 17. června 2009 v 20:14 | Reagovat

mmmmmmmmmmmmmoooooooooooooooooccccccc to mas hezky 8-)  8-)  8-)

3 Sasííík Sasííík | E-mail | Web | 17. června 2009 v 20:37 | Reagovat

KKKKKKKKKKKKKKKKKKKKVVVVVVVVVVVVÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁSSSSNNNNNNNNNNÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ! ;-)  :-D

4 Spanhelacek Spanhelacek | 19. června 2009 v 20:22 | Reagovat

hmm... hustýýý ;-)
ale ne fakt dobrý :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama